CINKEJTE S NÁMI...

Druhej koncert v Ostravě byl nakonec stejně dobrej jako ten první. Možná ještě lepší. Nevím čím to bylo, ale tenhle den přišli do Boomerangu ještě víc extrémní jedinci. Extrémní ve smyslu pohybu, řevu a celkové energie.

Osobně jsem čekal přesný opak, ale můj omyl byl výhrou. Zdevastovaná Vf po předchozím večírku dostala během první písně nekompromisní dávku energie-bylo to jako kdyby to byl třeba přímej kop ve fotbale(ta dávká energie)-už je to tady zase hehe- a vf by byla brankář. No a na ten přímej kop by se postavilo publikum, který by mělo tvář a tělo jako třeba.. no třeba jako nějakej italskej útočník typu „Inzaghi“. Člověk by čekal nějakou vychcanou střelu, který by předcházelo půlhodinový protestování jakože zed je moc blízko atd. Tohle už je samozřejmě přirovnání mimo mísu(nechci přirovnávat publikum vf k nějakýmu taliánskýmu kopálistovi..) , ale ta situace je lákavá..nedá se zabránit tomu si to tak trochu nepředstavit.

Přesvědčivě tvářící se Pippo-tak se ten grázl jmenuje-gestikuluje,žaluje, protestuje a nakonec se rozebíhá..Pak se zastaví zase protestuje,ukazuje, žaluje a nenápadně rozehrává, protože rozhodčí nepřerušil.. Následuje narážečka s fousáčem Gattusem, jehož loket je pěkně a hlavně nenápadně vraženej do obráncova břicha a nafilmovaný pád v pokutovém území, kterej rozhodčí samozřejmě sežere, píská teprve ted a následuje oslavná radost a pantomima směrem k rozjařeným fanouškům jakože to on zařídil penaltu..ON-Pippo Inzaghi- týpek, co celej zápas čeká jako sup na zdechávající zvíře na poušti a když ho vidí tak se snáší dolů.. To zvíře je míč ležící 20 centimetrů od brankový čary (tohle je situace z minulýho zápasu), brankář je rozpláclej na zemi a spoluhráč, kterej s tím balonem prošel celý hřiště k němu má o trochu dál..Pippo si hned řekne. „Kopnu to do brány dřív než on a jsem nejslavnější!“ Ráno v klídku snídá ve svým baráku a čtu si články s nápisama typu.

„Zabiják Inzaghi opět rozhodl“ nebo „Veni vidi Inzaghi“

Nápis v tisku zastupující druhou stranu (třeba anglickou) by vyzníval trochu jinak

"Hitler, Mussolini, Inzaghi"

No anebo to pěkně nafilmuje jako ted při tomhle přímáku, kterej se tady prapodivně rozebírá v historii VF jako nějaký přirovnání nebo co jako a lidi, ketrý nebaví fotbal to nepobíraj, ale to už já ted v záchvatu neřeším..

Je tu ta penalta. Míč si bere další spaghetti boy. Finito. „ Pippo to zase zařídil“ Pohoda. Starej dobrej Pippo zavře noviny,mrkne na manželku a dá si dá doma ještě jedno preso. pěkně si ho vychutnává a pak ho napadne.

"Zavolám Materazimu, aby mě naučil nějaký nadávky vo židech, když je dneska ten přátelák s Tel Avivem."

Vypadá to, že mě Italové ve fotbale serou a vypadá to tak správně, protože když si vzpomenu na vyřazovací mač na posledním MS v Německu mezi Itálií a Austrálií, který jsem fandil po našem debaklu, tak prostě nemůžu reagovat jinak. Celou dobu se „socceros“ neuvěřitelně drželi a nakonec prohráli v poslední minutě právě výše popsaným způsobem. Chápal jsem to jako zástupnou ukázku toho, že grázlové rozhodně vždycky neprohrajou. Pak to nakonec vyhráli celý a já byl totálně zhnusen, protože diskotéka opět porazila všechno na úsečce mezi rokenrolem a šansonem. Jediný co z tohoto totálního marasmu člověka(mého typu) vytáhne je youtube-pěkně tam vlízt a zadat ve vyhledávání „Milan-Liverpool-Horror at Istanbul“ a oddychnout si,že osud je sinusoida-v životě i ve fotbale. Ale stejně je Inzaghi sráč-hehe.

Nemůžu už do těch Italů rejt-to by nebylo správný. maj samozřejmě i plus body.Jednou jsme tam s celou VF byli asi týden ve městě Rosignano a oni byli neuvěřitelně milí,pohostinní a když šel člověk po ulici, tak si tam pořád někdo zpíval. Fixa na dovolený u moře-to bylo dobrý. Až na to, že Mejla ztratil na pláži svůj talisman a my jsme ho celej den hledali jako totální šulíni. Potápění ,hrabání písku v plus 40 atdAle co bychom pro kámoše neudělali…Ba ne hledali jsme ho tak hodinu a pak jsme šli pařit na ten festival, kde jsme hráli až poslední den. V postatě jsme si tam dělali reklamu, protože všichni, když vyděli, jak do nás to víno padá, tak byli dost zvědaví na to, co z nás vypadne… Vratme se zpátky do Boomerangu. Vypsaná fixa na podiu(v bráně) a publikum s tváří Inzaghiho se rozbíhá k tomu přímáku. Najednou se ta tvář mění a je to Roberto Carlos! Brazilec, kterej vysílá dělovou kouli. Vzpmínám si na hlšku jednoho týpka v hospodě, kterej kokal na přímák Roberta Carlose pak se napil piva a řek

"Když tě trefí Roberto Carlos, ta ti to ustřelí varlos"

Haha. Klasická koloritní hláška. Ta dělová koule letí Boomerangem dál.Sedí na ní baron Prášil a řve „Jestli si myslíte, že tenhle koncert odehrajete s kocovinou na půl plynu, tak ste úplně vedle..“ Všichni začali řádit ještě tak dvakrát víc než ti, co tam byli den před tím. A to tam některý byli podruhý. Asi ten den před tím přišly jejich nějaký o něco horší hologramy. Tím ale namyslím, že by ty hologramy byly o tolik horší. To vůbec ne! Takže žádnej půlplyn. Pěkně se vrhnout do šibenice jako Jerzy Dudek a kopnout ten míč(dělovou kouli plnou energie)zpátky, aby se vznesl do vzduchu i s baronem Prášilem a těsně pod stropem by se z něj stal kouzelný ohňostroj vybuchující v několika vlnách. Pot by se smíchal ve zbytcích vzduchu s vůní vybuchlých barev. Děti barona Prášila by se snášely k zemi a začaly by okamžitě řádit v kotli. Jenom nepovedený kulatý Džordžíno Fantoci-Prášil s bradavicí na tváři(jeho měl baron s manželkou hlavního hrdiny filmu „Maléry pana účetního“ ) by chtěl být okamžitě hlavním dirigentem.

Ve vyprodaném Boomerangu zmizely i zbytky vzduchu, po několika sériích přídavků jsme zmizeli my z podia a nakonec zmizeli lidi, kterejm se to fakt vyloženě líbilo. Na nikoho nic nespadlo. Bedny byly pevně přivázaný.a my jsme tentokrát nebyli utržený ze řetězu. Haha. Docela rychle jsme vypadli z klubu na hotel. Další den náš čekal Zlín. Jenom chudák Pítrs jel zase zpátky do San Piega, protože měl program s dětma. Tohle se opakuje každej rok. Naplánuje se snura na Moravě, Pítrs na to zapomene, nezařídí si záskok a pak musí na programy. Prostě klasika.

Cestou se stavujeme na šílený benzínce. Obsluhující zaměstnanec nás nepouští dovnitř. Chápu, že hrozba přepadení je prostě hrozba přepadení. Jenže týpek má problémy vstřebat jednotlivý objednávky, cestou pro zboží je zapomíná a pak se vrací s řešící odpovědí. „Nemáme“ Nakonec se nám daří ulovit tatranky, kofolu a nějaký zbytečný blbosti, který si většinou člověk koupí a pak sám sebe nechápe. V tomhle případě jich bylo vzhledem k prodejní blokádě o mnoho méně.Všichni odpadají na pokoje. Zkoušíme s Demižem najít něco v televizi, ale nemá to cenu. Spánek je řešení. Zdá se mi prapodivnej sen. Motám se v něm po městě, který je směsí San Piega,Ostravy plus ještě něčeho dalšího. Najednou kolem mě projede otevřenej kočár. Mává z něj moje máma. Jinak nikde nikdo.To je jedinej fragment, kterej si ráno pamatuju. Doma bych se asi vzbudil a dokázal bych toho většinu zapsat nebo spíš nahrát na diktafon. Z toho diktafonu je to ale takový strašidelný-ta barva toho hlasu.

Ráno probíhá klasická snídaně, odjezd do Boomerangu-při pomyšlení, že bychom tu měli hrát ještě jednou, se v mozku zahnízdí rozebírací představování všech možnejch probíhacích variant v případě zacyklení v příběhu-no přesně jako v tom filmu, kterej jsem zminoval na konci minulý historie. No nic. To další přebíjí to před tím…Nakládáme aparát, sedám za volant dodávky a proplétáme se dopolední Ostravou. Hurá do Zlína. Když člověk řídí, tak mu cesta utíká rychleji. To jsem ale ještě nevěděl jaká psychopatie mě čeka při nočním návratu… Tak zase příště.