Jdi na obsah Jdi na menu
 


Terárium:

(podle velikosti vaší želvy)Měla by tam mít misku s vodou a jídlem,potom volné místečko a nakonec kámen na vyhřívání.Nad tento kámen umístěte lampičku(40W),aby jí bylo teplo.Měla by tam být alespoň ž-áhodin denně,protože tyto želvičky jsou většinou zvyklé na tropické počasí.Dno pokryjete malinkými kamínky,rašelinou nebo kokosovým vláknem.Nejlepší kombinace je asi ta,že v místě kde jsou misky bude měkká rašelina,naopak ve výběhu by byly nejlepší kameny a v nějakém rohu,kam si později bude chodit spát,kokosové vlákno.(tyto všechny potřeby si snadno koupíte v každém zverimexu).Obrazek

Vaničku nebo umyvadlo:

suchozemské želvy sice neumí plavat a rozhodně to ani nezkoušejte!ale minimálně 1krát za týden se musí koupat.Sežeňte sinějakou plastovou vaničku nebo bohatě postačí umyvadlo.Nejdříve pusťte vodu a zkuste jestli je vlažná tím,že na zápěstí kápnete trochu vody,když cítíte ,že je topříjemná teplota,napusťte ji trošku(aby želva stála a mělponořené pouze nohy a kousek krunýře)do té nádobky.Nechte aby se želva vyprázdnila,a pak ji vylovte a usušte.Po této koupeli by jste ji ale ještě měli namazat olejíčkem,který chrání krunýř a kůži.      

Anatomie a morfologie

Velikost želv se značně různí. Mořské druhy dorůstají obvykle do obrovských rozměrů, zatímco sladkovodní želvy jsou typicky daleko menší (ale jsou zaznamenány i jedinci 2 m dlouzí). Suchozemské želvy mohou dorůstat až do velikosti želv mořských.
Největší želvou na světě je kožatka velká, mořská želva, která váží i přes 900 kg a jejíž krunýř je až 2 m dlouhý. Nejmenší želvou je Homopus signatus signatus (poddruh želvy trpasličí), která měří necelých 8 cm a váží pouhých 140 g.
V prehistorických dobách byly po celém světě. hojně rozšířeny želvy sloní, avšak s příchodem člověka tento druh téměř vyhynul. Předpokládá se, že je lidé lovili pro jídlo. Nyní můžeme želvy sloní najít pouze na Seychelách a Galapágách. Dorůstají do velikosti přes 130 cm a váží okolo 300 kg.


[editovat] Zatahování krku

Želvy rozdělujeme do dvou podřádů podle toho, jakým způsobem vtahují krk do krunýře: želvy skupiny Cryptodira (skrytohrdlí) dokážou zatáhnout krk a hlavu pod páteř, želvy skupiny Pleurodira (skrytohlaví) ji schovávají mezi krunýř na levou nebo pravou stranu.


[editovat] Hlava

Oči většiny suchozemských želv směřují dolů na předměty před nimi, zatímco u některých vodních želv se oči nacházejí na vrchní části hlavy. Tyto druhy se dokážou v mělkých vodách skrýt před predátory tak, že jsou zcela ponořeny ve vodě vyjma očí a nozder. Mořské želvy mají poblíž očí žlázky produkující slané slzy, čímž se zbavují nadbytečné soli získané z vody, kterou pijí.
Želvy vidí pravděpodobně velmi dobře ve tmě, a to díky neobvykle vysokému počtu tyčinek v sítnici oka. Ve dne vidí naopak špatně, protože jsou barvoslepé a mají velmi slabou zrakovou ostrost. Navíc nedokážou plynule sledovat pohybující se kořist. Tato schopnost je obyčejně vyhrazena pouze predátorům. Masožravé želvy ovšem dokážou velmi rychle pohnout hlavou a doslova chňapnout po kořisti.
Želvy mají zkostnatělý zobák, čelisti používají ke kousání a žvýkání potravy. Místo zubů je horní i spodní čelist pokryta rohovitým výčnělky. U masožravých želv jsou kvůli chytání potravy obvykle ostré, u býložravých želv bývají vroubkované, což jim pomáhá při žvýkaní velmi tuhých rostlin. Při polykání potravy používají želvy jazyk, avšak na rozdíl od ostatních plazů ho nemohou vystrčit a chytat s ním potravu.

[editovat] Krunýř

Horní část krunýře se nazývá karapax, spodní část pak plastron a dohromady jsou spojeny po stranách tzv. mosty. Obvykle je karapax složen z pěti hřbetních, osmi žeberních a 24 postranních desek. Právě počet těchto desek spolu s tvarem plastronu je jedním z hlavních rozlišovacích znaků pro podobné druhy.
Vnitřní část krunýře tvoří přibližně 60 kostí. S krunýřem je tělo želvy pevně spojeno páteřními a žeberními kostmi, což v důsledku znamená, že želva nemůže ze svého krunýře vylézt. Vnější část krunýře je většinou pokryta štítovými destičkami z kreatinu, některé druhy mají krunýř krytý jen silnou kůží.
Tvar krunýře nám velmi napomáhá při zjišťování způsobu života želvy. Značná část suchozemských želv má veliký a těžký krunýř kupolovitého tvaru, který znemožňuje predátorům uchopit ho do čelistí a rozdrtit. Želva skalní má naopak plochý a ohebný krunýř, díky kterému se snadno skryje ve skalních trhlinách.
Většina vodních želv má krunýř plochý, aerodynamického tvaru, a tak mohou snadno a rychle plavat a potápět se. Krunýř vodních želv je také daleko lehčí než u suchozemských druhů, protože jsou mezi kostmi velké mezery, tzv. fontanely.

Želva ozdobná
Želva ozdobná

Barva krunýře se velmi různí, ale obvykle jsou černé, hnědé a olivově zelené. Některé druhy mají i červené, oranžové, žluté nebo šedé tečky, linky nebo nepravidelné skvrnky. Jednou z nejkrásněji zbarvených želv je želva ozdobná, která má žlutý plastron a černý nebo olivově zelený karpax s červenými značkami okolo jeho okraje.


[editovat] Kůže a její svlékání

Vnější strana krunýře je součástí kůže, kdy každá štítová destička odpovídá jedné modifikované šupině. Zbytek kůže je tvořen mnohem menšími šupinkami, podobně jako u ostatních plazů. Vodní želvy nesvlékají kůži naráz jako hadi, ale neustále po malých kouskách. Pokud chováte želvu v akváriu, můžete ve vodě najít částečky mrtvé kůže.

Velmi dobře patrné letokruhy na krunýři želvy Chersina angulata
Velmi dobře patrné letokruhy na krunýři želvy Chersina angulata

Suchozemské želvy také svlékají kůži, ale ta se oproti vodním želvám nikdy neodlupuje a vrství se do tlustých ‘kopečků’, které mají podobu letokruhů. Obecně panuje představa, že spočítáním těchto letokruhů dostaneme věk želvy. Tato metoda ale není příliš přesná, zejména z toho důvodu, že rychlost růstu nových destiček se mění (za rok jich při příznivých podmínkách může narůst i několik) a že některé destičky nakonec z krunýře odpadnou.


[editovat] Končetiny

Suchozemské želvy jsou proslulé svým pomalým tempem pohybu, který je zapříčiněn jednak jejich těžkým a velkým krunýřem a jednak relativně neefektivním způsobem postavení končetin, které jsou roztáhlé do stran jako u ještěrek.
Sladkovodní želvy, které žijí částečně i na souši, mají na končetinách plovací blány a dlouhé drápy. Pomocí těchto drápů se mohou vyšplhat na břeh či plovoucí klády, kde se pak rády vyhřívají na slunci. Samci mívají drápy delší a používají je ke stimulaci samice při páření. Styl plavání připomíná psa, končetiny ale míří do stran. Velké druhy želv plavou spíše méně, ty největší už často jen chodí po dně řeky či jezera.

Karetka novoguinejská
Karetka novoguinejská

Plovací blány mají téměř všechny druhy želv, ale několik druhů, např. karetka novoguinejská, má místo končetin ploutve. Tyto druhy želv pak plavou stejným stylem jako mořské želvy. Mořské želvy žijí téměř výhradně ve vodě a tak mají místo nohou ploutve. Ve vodě pak vypadají jako by se vznášely či létaly. Předními končetinami pohybují nahoru a dolů, zadní končetiny nejsou používány k pohybu ale spíše ke kormidlování. Na souši mají velmi omezenou pohyblivost, a tak na souš vylézají pouze samice, aby nakladly vejce. Pohybují se velmi pomalu a namáhavě se postrkují dopředu pomocí ploutví. Zadními končetinami vyhrabají samice díru, nakladou do nich vejce a pak je zase zahrabou pískem.


[editovat] Dýchání

I přesto, že některé druhy stráví značnou část života pod vodou, potřebují dýchat vzduch a musí tedy v pravidelných intervalech vyplouvat na povrch, aby doplnily plíce čerstvým vzduchem. Část života stráví i na souši. Mořské želvy kladou vejce na suchých písečných plážích. Vědci také zkoumají schopnost některých australských sladkovodních želv dýchat pod vodou. Některé druhy mají prostornou kloaku, jejíž sliznice tvoří prstovité výběžky, papily, které mají bohaté krevní zásobení a zvyšují povrch kloaky. Želvy tak mohou přijímat kyslík rozpuštěný ve vodě, papily fungují podobně jako rybí žábry.